CENTRAL GROUP blog

10. 5. 2018

Kdo má řešit nájemní bydlení: Město nebo trh?

Ceny nájmů rostou. Bydlení v Praze je pro střední třídu stále hůře dostupné. Stát/Město zvažuje vstup na trh s bydlením. Budeme/Musíme stavět nájemní byty, říkají politici! Novinové titulky s parafrází některého z těchto sdělení v poslední době opravdu není těžké v trafikách zahlédnout. nájmy jsou vysoko a politici vymýšlejí řešení. Mají jím být městské nájemní byty.


Je to "nádherná" představa. Město vezme svůj pozemek, postaví na něm levně bytový dům a potom v něm jednotlivé byty pronajme potřebným za přiměřené nájemné. Bohulibá idea. Bohužel pouze na první pohled. Protože pokud se na to podíváme z perspektivy celé společnosti, existuje horší pán domácí než stát/město? Malá rekapitulace problémů za posledních dvanáct měsíců. Evropský soud přiznal rekordní odškodnění za regulaci nájmů. Desítky soudců a žalobců bydlí v Praze za ceny pro chudé. Firma, která má v pronájmu městské byty v Praze 1, je nabízí na AirBnB. Nemluvě o tom, že město nemá know-how profesionálního stavitele a představa, že postaví bytový dům za stejnou cenu jako zavedený developer nebo dokonce levněji je úsměvná. Zkrátka stejně jako stát/město neumí - a snad ani nehodlá - provozovat restaurace (byť třeba obědová menu by mohla být lepší), jakýkoliv jeho zásah do oblasti bydlení ve většině situací plodí v  "lepším" případě jen pokřivení trhu, v případě horším přímo prostor pro korupci.

Stát eventuálně město se má prostě starat o to, aby se dařilo ekonomice, aby lidé měli dostatek peněz, aby se stavělo (asi trochu víc, než podle ČSÚ naznačuje aktuálně povolených 249 bytů pro celou Prahu za první tři měsíce roku - nejméně od krizového roku 2010). Případně třeba vybudovat příměstskou dopravu tak, aby se bydlení za městem stalo relevantní možností. Pokud město mermomocí chce ulehčit vstup na trh s nemovitostmi, může se inspirovat třeba v Londýně (a existují jistě další příklady), který se svými „svými občany" spoluinvestuje, a přispívá jim předem určené procento na nemovitost. Jeho peníze snižují pro Londýňany náklady pro získání bydlení, město pak zpět stejné procento (zhodnocené o růst ceny za uplynulé období) získává v momentu, kdy se majitel rozhodne nemovitost prodat. O hlavní část se ale musí postarat trh. Respektive soukromníci, kteří investují vlastní peníze a zhodnocují je prostřednictvím koupeného bytu a jeho poskytnutím k podnájmu. Soukromník, investující vlastní peníze je vždycky lepší hospodář než úředník „hrající si" za peníze nás všech. Navíc v zemi jako Česko, které nemá dlouhodobě vyřešenou důchodovou reformu, lidé se starají o své zajištění na stáří. A možný nákup bytu k pronájmu, kdy byt je všeobecně vnímán jako velmi konzervativní investice, je tedy velmi zodpovědné (propočítané) rozhodnutí.

Ostatně, trh opravdu funguje a soukromníci nájemní bydlení „stavějí." Nebo spíše kupují. Byty stavějí developeři, investorům to stále vychází jako atraktivní uložení peněz a podle našich čísel téměř čtvrtina (23 procent) prodávaných bytů jsou byty investiční. Trend je natolik zajímavý, že developeři dokonce přizpůsobují nabídku a v některých projektech nabízejí produkt šitý na míru právě investorům podpořený komplexními službami. Ještě jednou: zájem ze strany investorů tedy existuje. To, že ceny nájmů vystřelily na — pro mnohé domácnosti — hranici možného je problém nabídky a poptávky. Město/Stát by svým vstupem - za peníze veřejnosti — trh pouze pokřivil. V momentu, kdy bude k dispozici více bytů budou i ceny nájemného korigovat. Už jen proto, že žádný z investorů si nedovolí nechat ležet svou investici ladem.

Žádné komentáře:

Okomentovat